Listopad 2006

Nirvana

26. listopadu 2006 v 18:40 | já |  hudba
Něco málo z historie :-)
1985
V tomto roce zakládá Kurt společně s Gregom Hokansonom a Daleom Croverom skupinu Fecal Matter. Byla to první skupina, kterou Kurt založil. A protože nikdo z kapely neměl moc peněz, nahrávali společně u Kurtovi tety Marri. Tady také vznikla první verze songu "Downer", znám také z alba Bleach. O rok později do skupiny přichází Chris, který zde už příliš dlouho nepobude. Tahle kapela měla celkem neslavný konec, neboť vlastně nikdy živě nevystupovala.

sebepožkozování

26. listopadu 2006 v 18:04 | já |  Pocity...
Téma pro pár z vás asi známý... aspoň z doslechu, pokud se neřežete přímo. Pro vás co to neděláte- jak často si pokládáte otázku - k čemu to je? proč se dobrovolně likvidujou? - Nebudu tu rozebírat svoje myšlenky, nebudu tou rozebírat do který skupiny lidí patřim, nebudu tu rozebírat nic, co by se týkalo mě...

"trapas"

26. listopadu 2006 v 17:50 | já |  no comment :-)
Tak to bych nechtěla zažít!!! (potřebuje tohle snad nějakej komentář? prostě Bravo no..)

pozérka?

26. listopadu 2006 v 17:42 | já |  no comment :-)
omlouvám se majitelce, ale tenhle blog mě fakt dorazil ...

Hledám

24. listopadu 2006 v 14:09 | já |  poezie
Hledám hvězdy na nebi,
(je tmavá noc)
Hledám lásku-byla by?
(chci toho snad moc?)
Hledám odpuštění pro ty, co mi lhali,
(vzpomínám na nekonečné hádky)
Hledám iluze, které mi vzali.
(já chci je zpátky!)
Hledám pochopení pro svou duši,
(bez nadsázky)
Hledám srdce prostřelené kuší.
(kuší lásky)
Hledám odpověď na svou otázku,
(jen jednu jedinou!)
Hledám andílka z dětského obrázku.
(s tváří nevinnou)
Hledám někoho, kdo mi snese modré z nebe,
(vyšplhá tu výšku)
Hledám někoho, kdo mi pomůže najít sama sebe.
(tu šedou myšku)
Hledám dávno ztracené životy,
(zmizelé ve tmě)
Hledám útěk od nekonečné samoty.
(hluboko ve mně)
Hledám krásu rudých růží
(v rajské zahradě)
Hledám anděla s čistou duší
(zemřel snad kvůli mě?)
Hledám stále víc a víc
a nenacházím vůbec nic.

Láska

5. listopadu 2006 v 16:14 | neznámý |  články
Co si představíte, když se řekne láska?
Já si představím modré oči, které už nikdy neuvidím. Ani na fotce,všechny jsem vyhodila (spíš vymazala v počítači), ale fotka by mi stejně nenahradla živého člověka, který tak nádherně líbal.
Kdysi jsem si myslela, že lásku nikdy nepoznám. Stalo se. Snad ji víckrát nepotkám. Jenom zraňuje.
Když se řekne láska, představím si utrpení a slzy. Mnoho slz, jsem kvůli němu vyplakala, ačkoli za to možná ani nestál. To se už asi nikdy nedovím, protože jsem to zkazila. Ne, asi jsem to zkazili oba. Kdo víc? Přece on!
Když se řekne láska, vidím plyšového medvídka ležícího na mé posteli, kterého teď nenávidím, protože mi připomíná ty modré oči.
Vidím také dopis, který mám na stole. Už si ho nikdy nepřečtu, ale nevyhodím ho. To zatím nedokážu.
A na stěně obrázek...měla bych ho vyhodit.
Co cítím, když se řekne láska? Bolest, vztek, zoufalství. Proč byl tak hloupý a nechápal mě? Já nemůžu za to, že nedokážu dát najevo své city tak, jak by chtěl. Prý: "Řekni něco!" Ale to nejde!...a bolest přechází ve vztek…v hlavě mi křičí myšlenky…Jsi zlý! Nech mě být! Já tě vlastně ani nepotřebuji! Už tě nikdy nechci vidět! …a vztek přechází v zoufalství. Pláču.
Potom mluví jenom o blbostech a je na mě zlý. Říkám:"Miluju tě." On:"Hm." Tohle fakt nemám zapotřebí.Odešly mi všechny ty naivní iluze o lásce.
Rozchod přes ICQ je opravdu zajímavý. Stačí slůvko "čau" a je hotovo. Když někdo nepřijme upřímnou omluvu, tak proč se potom doprošovat? Nebudu se ponižovat.
Takže co je to láska? Naprostá zbytečnost, která člověka stejně jenom zraňuje.